neděle 13. prosince 2009

Na cestě "zpět"

Chybička se vloudila a tak jedna fotografie 2 x, chyba není na Vaší straně přijímače :-)














Vystavil v

2 komentáře:

  1. Víchovi13. prosince 2009 v 0:27

    Pátek 11.12.
    Najíždíme opět na Stuart Highway a po 27 km zastavujeme v Cutta Cutta Caves (jeskyně). Na rozlehlém parkovišti jsme jediní. I v office je celkem klid, no jsme také osamocení návštěvníci, i když mě průvodce upozorňuje, že v sezóně tu měli i 289 návštěvníků za den. V deset hodin vyrážíme sami s domorodým průvodcem do jeskyní. Jedná se o 700 metrů dlouhé jeskyně 36 metrů pod zemí. Na konci jeskyní je obrovské jezírko s teplou vodou, která vyvěrá ve 27km vzdáleném městečku Katherine. Krápníky jsou tu krásně blyštivé, vypadá to jako by na stropě byly hvězdičky – proto se jeskyně jmenují Cutta Cutta, což v domorodém jazyce znamená mnoho hvězd. Na jeskyni je zajímavé, že nemá žádné krápníky rostoucí od země, je to způsobeno záplavami, které veškeré krápníky ze země odplaví. Cestou zpět do office nám ještě průvodce ukáže několik plodů, které umožňují domorodcům přežít i ve vedru, jedná se o bobule, které mají v sobě mnoho vody a cukru, jedna bobule prý vydá obsahem vody a cukru za 50 pomerančů. Po této vydatné prohlídce i ochutnávce několika mini plodů, vypadají trochu jako zelené olivy, jedeme do 650 km vzdáleného proslulého Roadhouse „Three ways“, kde chceme přenocovat. Bohužel pán má prý poslední „pokoj“ a chce za ubytování přemrštěně mnoho peněz a za benzín ještě více (168 centů za litr). Změníme tedy promptně plány a jedeme ještě 26 km, do námi přesně před týdnem vyzkoušeného, Tennant Creek, kde přenocujeme ve stejném kempu, dokonce ve stejné kabině jako před týdnem a benzín načepujeme plnou nádrž (tady to ani jinak nejde) za 134 centů za litr, což je na vnitrozemí hodně dobrá cena. Děti jsou stejným kempem i „ubytovnou“ tak nadšené, že ještě v 11 hodin v noci nespí!

    OdpovědětVymazat
  2. Víchovi13. prosince 2009 v 0:27

    Nekorektní až diskriminační Michalova poznámka:
    • Do Katherine jsme dorazili v podvečer a všude bylo mnoho Aboriginců, resp. kromě mě, Nany a jednoho Australana byli v obchodě jenom oni. V Nany jsme si divili co se děje, takové fronty u pokladen jsme ještě nezažili, až jeden „bílý“ Australan mě nabroušeně upozornil, že se dnes vyplácely sociální dávky a jelikož se Aboriginci živí hlavně z nich a nikoli z darů přírody, takže supermarkety a hlavně alkoshopy vždy 10 den v měsíci praskají ve švech. Je to pro mnoho Australanů těžko pochopitelné, že Aboriginec bere skoro stejné peníze ze sociálky jako on za 40 hodin práce. Naskakuje mně tu podobnost česko-romská.
    Ještě jedna aboriginská Radčina:
    • Stále vyhlížím, asi ovlivněná knihou „Poselství od protinožců“, filmem Austrálie, dokumentárními reportážemi, návštěvami zdejších muzeí a kulturních center a také svými ideály a představami, ty „opravdické“ Aborigince. Takové, kteří by putovali buší téměř nazí, se srdcem na dlani, zářícíma očima a úsměvem. Hlavně s pokorou a v souladu s přírodou, jak o tom všude píší a mluví. Nevím, možná jsem se jenom špatně dívala, možná jsme jezdili „jiných“ 10 000 km Austrálií, ale žádného takového jsem, ke svému „zklamání“ nezahlédla. Třeba se nás bojí a někde se ukrývají? Je pravda, že na některé cesty a území, které byly navráceny Aborigincům musíte mít speciální povolení, které my nemáme, takže třeba tam si hezky žijí? No, kéž by, stále tomu chci věřit! Já zatím viděla pouze povalující se, většinou opilé, křičící, zachmuřené tváře, ze kterých hlavně v noci šel až strach. Mám takový pocit, jakoby „pouze“ Aboriginská minulost a tradice byly tak úchvatné, nádherné, ohromující, obdivuhodné (což dokazují např. malby, příběhy atd.), ale ta jejich současná (ne)kultura prostě jakoby není anebo se velmi těžko hledá, možná stejně tak obtížně, jak obtížně současné aboriginské generace hledají samy sebe ?! Ale netroufám si soudit, je to jenom můj pocit. Asi už to vidím maličko jinak a možná v Sydney či Melbourne, se o tom hezky v galeriích vypráví, učí a představuje, když současného Aborigince pravděpodobně tváří tvář nikdy neviděli. Ale zdejší lidé z Tennant Creek, Katherine či Alice Springs to v denní realitě vidí zase jinak.
    Tolik tedy i k poznámce Věnky o tom, že se roztrhl i v ČR „pytel“ s domorodými vyprávěnkami a obrázky.
     

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)