pátek 18. prosince 2009

Cesta do Townsville











Vystavil v

2 komentáře:

  1. Víchovi18. prosince 2009 v 1:09

    Úterý 15.12.
    Vyrážíme na posledních 380km, které nás dělí od pobřeží Tichého oceánu. Každých 5 km přejíždíme nějaký „creek“, teď jsou ještě vyschlé, ale když zaprší, tak to musí být tedy síla a zatopené silnice několik dnů. Jak se později dozvídáme v Infocentru, toho času je Kakadu National park, kde jsme byli před týdnem z důvodu zatopení zavřen. Takže jsem měli opět štěstí. Zastavujeme v městě Charters Towers, jedná se o sedmitisícové městečko, které bylo kdysi, v době zlaté horečky, jedno z nejbohatších v celé Austrálii. Ve městě obdivujeme zachovalé „starobylé“ budovy místní pošty, komoditní burzy a radnice, některé dokonce z roku 1890, to jsme tu ještě neviděli. Hlavní ulice se za posledních sto let moc nezměnila, jedině prašnou cestu nahradil asfalt (možná to byl ještě vnitrozemský bitumen). Starší děti (Damián plakal, jak se dědy s vousy bál) jsou u místního Info centra nadšeni ze zpívajícího Santa Clause (viz. foto), kdo uhádnete, co zpíval? Město má opravdový australský duch a moc se nám tam líbilo. Že se ani tak rychle odjet nechtělo. Už není tak horké a vyprahlé jako ta města ve vnitrozemí, ale ještě není tak „dělané“ pro turisty, jako ta přímořská resp. „přioceánská“. Okolo 15 hodiny dorážíme na pobřeží. Před týdnem jsme se v Darwinu loučili s Indickým oceánem, a teď po ujetí 3500 km vnitrozemím jsme u Pacifiku. Fouká zde příjemný oceánský větřík, takže paráda.

    OdpovědětVymazat
  2. Víchovi18. prosince 2009 v 1:09

    Ještě Radky poznámky ke komentáři Jendy:
    • S těmi Australany, bych v hodnocení nebyla asi tak příkrá a přísná. Osobně si myslím, že nejsou „tupí“, prostě žijí dle motta: „take it easy“ a „no worries“. Nikam nespěchají, nikam se nehoní, ani práci asi nijak zvlášť moc neprožívají, netráví v ní zbytečné hodiny a hodiny, jakoby si života užívají, hlavně být v pohodě!Trochu si připadáš jako, že jsou pořád na takové dovče. Na jednu stranu je ta atmosféra beze stresu, shonu a zbytečně přehnaných ambicí a kariérního růstu příjemná, na druhou stranu, mně trochu chybí nějaký jakoby „vyšší“ a přesahující smysl života. Že by mě zcela jistě nenaplňovalo grilování, sezení v parku či na pláži a koukání se na hrající si děti, jak dovádějí na hřišti či v oceánu. Tímto popisem nemyslím většinu obyvatel velkoměst jako Sydney či Melbourne, ty jsou stejně uštvaní jako všude jinde na světě. A hlavně žít ve zdejších podmínkách vnitrozemských, to chce fakt mít na to náturu, odvahu a velkou pokoru (znalost) k přírodě.
    • Jinak, co se týká kvality života, to zase fakt musíme před Australany smeknout. Říká se, přece, že kvalita a úroveň země se pozná nejen podle toalet, ale i podle toho, jak se chováš k těm „nejslabším“. Takže o WC jsme už psali, ty jsou všude a tím myslíme i na nejopuštěnějším odpočívadle v poušti, prostě ukázkově čisté, nechybí toaletní papír, tekuté mýdlo atd. Stejně tak jejich vztah k dětem je úžasně vřelý, milý, důvtipná, osobitá a s nápadem hřiště v každé vesničce vyzkoušená našimi dětmi, jsou toho zářným dokladem. Co se týká handicapovaných lidí, to samé, bezbariérovost je téměř všude samozřejmostí, vše značeno i v mapách a průvodcích. A tak bych mohla pokračovat dál a dál, cítíš tu prostě úctu k člověku a jeho životu, který se snaží všemožnými cedulemi a varováními chránit, jak jen se dá. Někdy pro nás možná až úsměvně, ale oni to fakt myslí vážně a upřímně.
    • Přístup a ochrana zdejší přírody a výchova k trvale udržitelnému životu a ekologie, je mému srdci velmi blízká, je tu také příkladná. Takže co si více přát?! Vždyť co je podstatnější než země života a člověk…?! Ale již dost mého mudrování
    • A své úvahy o Aborigincích na blogu ukončuji, to by bylo minimálně na seminární práci, to je ještě mnohem složitější….
     

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)