úterý 1. prosince 2009

Alice Springs

Kdo vidí prameny , vyhrává :-)









Vystavil v

1 komentář:

  1. Víchovi1. prosince 2009 v 2:19

    Úterý 1. 12
    Jelikož do Alice Springs ( což je vnitrozemské hlavní velkoměsto, uprostřed pouště, má asi 20 000 obyvatel)je to co by kamenem dohodil (100 km), jsme v něm okolo desáté hodiny. Na samém začátku města ještě zajedeme do místní věznice, kdy si to tam suverénně míříme, v domnění, že se jedná o letiště, kde se chceme na něco zeptat. Když se zeptám, kde je letištní hala, jestli ten dřevěný domeček, který se mně zdá na letištní halu trochu malý, ale Michal mě ujišťuje, že si jí takovou přesně před 14 lety pamatuje. Pak již Michal směle komunikuje s pracujícími vězni na trávníku okolo věznice, kteří jsou trochu – no více vyplašení, co se děje, zdali snad nějaká vzpoura na letišti? Dozvíme se tedy, že letiště je ještě daleko a při výjezdu si na ceduli přečteme, že komunikace s vězni je penalizovaná 1000 dolarovou pokutou, tak doufáme, že nás vězni „neprásknou“. Na druhý pokus se již na letiště trefíme, vše potřebné zjistíme a vyrážíme do Muzea „Old Ghan Train“, což byl první vlak, spojující Adelaide a Alice Springs (to jsme v roce 1887). Michal je ze železničářské zastávky nadšen a tak již radostně míříme do centra města, do informačního centra, kde z paní pracně „vydolujeme“ jako zajímavost města jeden kostel a jeden kopec. Najdeme camp i s bazénem (viz. foto) a odpoledne pojmeme jako hledání „Aličiných pramenů“ (Alice Springs) a načerpání nových sil do druhé půlky našeho australského cestování, a také jako doplnění potravinových zásob, vyprání věcí atd. No nakonec to nebyly ani prameny, ale taková louže (viz. foto) uprostřed vyschlého „creeku“ (což je výraz pro koryto potoka nebo řeky, obvykle vyschlého). Ale zase jsme viděli bílé Valabi (takový malý příbuzný klokanů). Takže dneska více méně zápisníková nuda nuda šeď šeď ….(to je taky z Cimermanna)

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)