úterý 22. prosince 2009

Čtvrtá adventní neděle
























































Vystavil v

1 komentář:

  1. Víchovi22. prosince 2009 v 2:54

    Neděle 20. 12.
    Pokračujeme v cestě na sever. Po 24 km plných ostrých serpentýn zastavujeme ve „village in the rainforest“ jménem Kuranda, jedná se o malou vesničku v kopcích obklopenou deštnými pralesy. Radka nejen vzhledem ke svému dnešnímu oblečení, se tam cítí jako ryba ve vodě, ale hlavně tam dýchala velmi příjemná atmosféra s poselstvím hnutí „hippies“. Nechybí tu k našemu potěšení ani kulturní, společenské vyžití včetně knihovny a kostela (viz. foto). Projdeme se pralesem až na zastávku historického vlaku, který zastavuje kousek od vodopádů. Vlak jezdí jednou denně z Cairns, vzhledem k vysoké ceně jízdenek jsme se rozhodli jej nepoužít a jít pěšky. Michal jel tímto vlakem před 13 lety, takže nám o jízdě aspoň povyprávěl. Jsme asi půl kilometru od zastávky u vodopádů, když slyšíme houkání přijíždějícího vlaku, lépe by se to snad ani naplánovat nedalo. Michal tedy běží, my ostatní v klidu na zastávku dojdeme a vše prohlédnout v pohodě stihneme. Z vlaku vyskáčou stovky japonských turistů, kteří se ihned vrhají s fotoaparáty na vyhlídku na vodopády. My naopak jejic zastávky využíváme a vrháme se na prohlídku a focení vlaku. Po 20 minutách se ozve houkání lokomotivy a Japonci a my se dáme opačným směr, my na vyhlídku na vodopády oni zpět do vlaku(viz. foto). Po odjezdu se rozhostí libý zvuk padající vody do údolí. Projdeme si město plné obchůdků s nejneuveřitelnějšími produkty. Popojedeme o 80km severně do Port Douglas, na chvilku se svlažíme v oceánu (sítěmi ohraničené části pláže, kam se nedostanou medúzy). Dokonce se tu setkáme opět s Čechy, zaparkujeme přímo za nima, kteří cestují směrem ze Sydney. Trochu si popovídáme a dostaneme jednu super radu, když si posteskneme, že ten místní sandwichový chléb už nemůžeme ani pozřít, že ve Woolworthu mají něco na způsob českého chleba. To je zpráva jako z pohádky, takže večer sníme skoro celý bochník. Popojedeme o 9 km do městečka Mosman, které jak praví Maty, je takové chudší proti Port Douglas, no spíše není tak turisticky zprofanované dodáváme my. Pak již míříme stále na sever do národního pakru Daintree, v místní village se ptáme na údajnou úžasnou Orchidejovou zahradu, nic o ní nevědí, klasika. Jedna je prý dle místního hospodského „ so far away“ (daleko)cca 17 km zpět- tak snad ji najdeme zítra, až se budeme vracet.Pokračujeme tedy do druhé části Národního parku Daintree, ležícího na Cape Tribulation. Motto tohoto nejrozsáhlejšího deštného pralesa v Austrálii, patřící pod ochranu světového dědictví zní „ where rainforest meet the reef“ „. Dobrodružství začíná už na trajektu, no přesněji, jedná se o posunující se ponton, kdyby jeho délku zdvojnásobili tak je ponton přes celou řeku. Ale to by pak přišlo 6 lidí o práci. Je to tedy podíváníčko (viz. foto). Po vylodění jsme v jiném světě, cesta vede pralesem, stromy úplně přerůstají přes silnici, která se v drsných serpentinách škrábe na vrcholky kopců okolo. Prostě vprostřed pralesa silnička (viz. foto). Příroda tu zdrsněla, ale také zkrásněla, navštívíme několik výhledů, pohled na oceán je kouzelný(viz. foto). Člověk si tu připadá jako na pustém ostrově, klidně by se zde mohly točit, takové ty „reality show Trosečník“ apod. Kolem šesté hledáme nějaké ubytování, nakonec se rozhodneme pro ubytování v kempu přímo u oceánu na Cape Tribulation beach , spíme od něj ve stanu asi 20 metrů. Vyjdeme se podívat na pláž a v úžasu koukáme na úplně klidné, placaté moře lemované, písečnými plážemi, které jsou ohraničeny vysokými stromy začínajícího pralesa (viz. foto). Asi takto to možná viděl a cítil Robinson, když se vylodil na pustém ostrově. Ještě za tmy se s baterkou a všemi dětmi vydáváme na stezku odvahy k oceánu pozorovat hvězdy.
     

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)