Děkujeme tímto všem věrným i nevěrným :-) čtenářům našeho cestovního blogu a třeba se někdy tady zase objevíme, až další kontinent navštívíme....?!
Mějte se krásně, ať jste doma či na cestách
Víchovi
pondělí 11. srpna 2014
čtvrtek 31. července 2014
Austrálie x USA
Srovnávat
se nemá a vlastně ani nedá, ale přesto se pokusíme odpovědět na otázku Nany „ Austrálie x USA“ ?! Tady ke shodě v rodině
nedochází, ale nakonec volby skončí remízou.
Austrálie byla plná příběhů, splněných snů a denního snění, hodně voňavá a
celkově úplně jiná, odlišná, jakoby
mimo evropskou dimenzi a chápání světa a života. Byla to naše první, dlouhá
(téměř 3 měsíční) rodinná cesta, tudíž smysly a očekávání byly hodně otevřené, ze
všeho, co jsme v Evropě neviděli a neznali jsme byli nadšení (což pak ty
stejné věci byly v USA brány jako známé a samozřejmé).
Na
druhou stranu je Austrálie za nás hodně sebestředná země včetně lidí, jakoby
trochu bez zájmu o druhé a dění jinde než v „mém“ městě. Možná převážně ve
vnitrozemí, až trochu líní lidé, svou lenost
často svádějící na horké počasí.
USA jsou pro nás ve znamení
absolutního, místy až pohádkového, vizuálna, rozmanitosti a celkově very friendlyJ.
Země plná cestovatelů, možností, svobody, respektu a úcty. Heslem je „úsměv nic
nestojí“, což je hodně příjemné, stejně tak, že si nikdo na nic moc nestěžuje a
nebrblá nad svým osudem. Na druhou stranu země s řadou extrémů a rozdílů,
jako je den a noc. V USA jsme si poupravily řadu všeobecně braných mýtů,
ve prospěch USA.
Obě země spojuje velká úcta k přírodě
a její síle a obrovská rozlehlost, vzdálenosti a tudíž absolutně odlišné
vnímání co je daleko a co ne.
Nany
je neoblomná a nutí nás k jasnému rozhodnutí, kterou zemi bychom tedy
zvolili.
Pokud
by tedy volba musela být opravdu jen jedna a člověk se pokusí představit si,
kde by dokázal třeba nějaký ten čas i žít, tak Radka je pro USA, Michal pro
Austrálii, asi nějak ty kořeny a genetika dělají své. Radka má předky
v USA , Michal ty současné v Austrálii, takže intuitivně nás to
prostě asi táhne ke kořenům. Matyáš
hlasuje pro Ameriku, Nany pro Austrálii a Dami byl v Austrálii ještě
miminko, ten volí všechnoJ
středa 30. července 2014
TOP 10 a závěrečná rekapitulace
Tak
v pondělí po 42 dnech odlétáme směr Evropa. Michal nadšen
z dvoupatrového airbusu A 380
– 800 pro 526 lidí na palubě, tudíž v současné době největší
dopravní letadlo světa. Dosedáme po více než 11 hodinách letu ve Frankfurtu,
kde si dáme běh k naší bráně, ze které odlétáme do Prahy. Máme na to 20
minut a vzhledem k velikosti letiště je to několik kilometrů. V půl třetí evropského času jsme již
vlastenecky vítáni na Bohdalci.
A
nastává dlouhé vyprávění, které nekončí ani o půlnoci.
Nastává
tedy závěrečná rekapitulace našeho 43 denního putování po USA a v dalším,
úplně posledním příspěvku, naše odpovědi na záludnou otázku Nany, která se prý
na naše odpovědi těší už od prvních dnů v New Yorku. Její otázka zní: „ zda-li
se nám více líbila Austrálie anebo Amerika“?!
Tak tedy:
·
Na
cestě jsme byli 43 dní, z toho
5 dní v NY a pak již po přeletu do SF s vypůjčeným Fordem (díky mu,
že to vydržel s námi až do konce, a že dostal někdy pekelně zabratJ) 37 dní.
·
Celkem
jsme s Fordem ujeli 11 920
kilometrů.
·
Byli
ve 12 státech USA : New York, New Jersey,
California, Nevada Utah, Arizona , Idaho Montana, Wyoming, Jižní Dakota,
Washington, Oregon. A stáli na hranicích s Kanadou.
·
Z mega
měst jsme jich navštívili 6 – New
York, San Francisco, Los Angeles, Las
Vegas, Salt Lake city, Portland a nepočítaně dalších měst, městeček, vesniček,
některými jsme jen projížděli v jiných jsme se trochu zdrželi. Z velkoměst
je naším jasným favoritem San Francisco.
·
Prochodili
stovky kilometrů po 14 národních parcích,
4 National monumenty, 2 státní parky, řadu rezervací včetně těch
indiánských, národních lesů apod., tudíž celkem pěkně zaokrouhlená 20.
·
Fotoaparát
vydržel na 2200 fotek.
·
Na
vlastní kůži jsme pocítili 53 stupňů
Celsia a naopak i nulu na sněhu.
·
Nejnižší
navštívené místo 85 metrů pod mořem
nejvyšší 3620 n. m.
Ještě
jsme se pokusili společně s dětmi vytvořit našich „TOP 10 USA“ (některé položky jsou s dětmi
vzácně shodné v jiných jsme se hodně lišili, což je pochopitelné, na
pořadí nezáleží a pocity z některých míst si s dovolením necháváme
pro sebe, některé jsou hodně intimníJ
1. NY – Ground zero
2.
San Francisco
3. Yosemite
NP – vodopády
4. Death
Valley – Bad
water
5. Bryce
NP
6.
Yellowstone NP včetně bizona na parkovišti,
děti lobují za vyhlídkovou jízdu téměř na střeše auta
7. Sequoia
NP – Damíšek zdůrazňuje hořící stromy
8. Glacier
NP – ledovce a
divočina, a Michalův naplněný sen – vidět medvěda
9. Arches
NP
10. Je dělené místo – Michal si
prosazuje „tu pravou Ameriku aneb Monument
Valley, děti rodeo v Cody.
POZOR !!! POZOR!!!!
NEODOLATELNÁ NABÍDKA NA ZÁVĚR!!!
Kdo by měl zájem a nechal se
třeba i inspirovat našim putováním a zatoužil se do USA podívat, nabízíme mu
náš tzv. „pas“, do všech národních parků, který je platný do konce
června 2015.
neděle 27. července 2014
Zpět v San Franciscu
Jsme zpět v San Franciscu. Cestou jsme projeli ještě vinařskou kalifornského oblastí, všude nabízeli ochutnávky vín, ale když my museli řídit. :-) Do San Francisca jsme vjeli přes nádherný Golden gate bridge částečně zahaleny do malebné mlhy. San Francisco nás ihned opět okouzlilo svým půvabem a pohádkovou skvělou atmosférou. Dobalime poslední věci a zítra dopoledne už zamirime na letiště.
pátek 25. července 2014
Filosofické okénko
Ještě se podelime, o cem tak při přejezdech autem diskutujeme a filosofujeme. Odpovědi neznáme, jen si tak nahlas uvažujeme.
1. Autorita policistů - američané berou, že je to prestižní job a je náplní jejich práce kromě jineho kontrolovat rychlost, alkohol, pásy apod. A američané se netváří, jak je ti policisté prudi, ale že to chápou, že je to jejich job a že je tim i chrani. Stejně tak, když člověk vidí opilého řidiče, tak ví, kam zavolat a není to "bonzovaní". Ale ochrana ostatních řidičů.
2. Opravy na silnicích jsou časté, promakane, pracují i o víkendech a případné zdržení berou řidiči s klidem a trpělivě. Nikoho jsme neslyšeli na silničáře nadávat.
3.Vůbec s časem a jeho vnímáním zacházejí tak nějak velkoryseji, nakonec si uspěchani připadáme nejvíce my.
4. Jejich nadšení i z malickosti typu jesterka či slimak je nakažlivé. A JESTE se se svou radostí spontánne a radi podělí :-).
5. Ekologie - velke téma tady. Např.jsme se dozvěděli, že mega balení jsou pro ně ekologická, zdůvodňují to tím, že jedna velká krabice je lepší na recyklaci než 10 malých. To je asi pravda ale podle nás zase vede k větší spotřebě a plýtvání. Pak je zase nepochopitelné vše - hrnky, příbory, kelímku z plastu na jedno použití?! Možná ušetří energii na teplou vodu a saponat v mycce? Asi je těch eko pravd a cest vice.
6. Osobní zodpovědnost za zdraví, rodinu, svůj život se nám tady moc líbí. Ne, že se stát postará, zařídí, protože já mam na to nějaký nárok, ale v první řadě se postárám já, když nemůžu tak rodina, případně komunita, charita, až úplně nakonec spoléhají na nějakou vládu či stát. Domníváme se, že i toto vede pak k většímu sebevědomí, že to prostě zvládnu a že to člověka posiluje. Pro nas tady úplně očistné, proti ufnukanym a nespokojenym čechům.
7. Velká hrdost na to, ze jsem američan, to jsme už psali, a stejná úcta k válečným veteránum.ti tedy mají od státu podporu, ale proti našemu sociálnímu polštáři úplně směšnou.
8.babička Venka se ptala na svobodu. My se tady svobodně cítíme, ale uznáváme, že tu nežijeme. Ale dle hromady přistěhovalců se zdá, že zařídit si bydlení, sehnat nějakou manuální
práci,prihlasit dítě do školy je bez dotazů a téměř hned. Pro začínající, mladé Evropany či pro ty, kteří by chtěli začít znovu a jinak asi opravdu země neomezených možností.pokud zamirite do vnitrozemí, nikdo o vás roky nemusí vědět, pokud neporuštíte nějaký zákon :-).
9.Náhled na to, že nic není zadarmo a nějaká vláda my nic jen tak zdarma vlastně nedá, že i to, co jakoby vypadá, že je zdarma,např. school bus, zaplatím nejak nepřímo z daní. Ty jsou tady tedy o hodně moc nižší než u nás, takže víc si můžu ušetřit či dát na horší časy, ale pak si samozřejmě všechno pěkně ze svého zaplatím.a berou to tak, když celý život nic nedával do důchodového systému, a byla to moje svobodná volba, tak pak neočekávám důchod od státu. Holt prodám ranč a žiju z toho zisku z prodeje, anebo si něco platí, ma pak neco take ve stáří dostanu logické že?!
10. Vzdělaní - podobné v něčem jako u nás, dle starších lidí, se dnes mladym nechce moc drit, hlavně manuálně, tak dlouho studují, někdy i pseudoobory, ale pak obtížně najdou uplatnění, jaké by si představovali, tak taky zůstávají závislí na rodičích. To se tady, myslíme, oproti minulosti dost změnilo. Pokud samozřejmě odjedu na univerzitu na druhy konec USA, tak se postarám o sebe sam a ještě si na školné vydělávam. Vůbec je tady nepsaným pravidlem, že od 16 si tady přivydělávám a nenechávám vše na rodičích. Věříme, že si z toho náš Matyáš vezme příklad a příští prázdniny místo dovolené s "prisernymi" starými a nemodernimi rodiči, půjde na celé léto na brigádu:-). Haha.
11.Všelijaká upozornění, na co si dát pozor, na co se dívat atd. JSOU sice preventivním opatřením a pomáhají k větší bezpečnosti, ale na druhou stranu si říkáme, jestli trochu neodnaucuji používat mozek a nedělají z lidí nemyslíci "stroje".
12.Více našich jistě úžasných :-) úvah si necháváme už do Prahy.
čtvrtek 24. července 2014
Portland
Ve čtvrteční podvečer přejíždíme hranici posledního státu Oregon a vzhledem ke stále destivemu počasí se rozhodneme, místo na pobřeží, nocovat v hlavním městě Oregonu - Portlandu. Portland přezdívaný ,,město růží" a nejzelenejsi město USA, a to díky na Ameriku nezvyklemu množství zeleně. Jinak ve mé městě nic moc k vidění není, my se akorát trefime do začínajícího pivního festivalu. Takže v parcích a po ulicích vídáme různé ,,týpky". Pro český průmysl jeden plusovy bod - jezdí zde české tramvaje, a to dokonce zadarmo! Město na nás působí trochu jako z doby hippies, takový klídek a tabáček. Za zmínku ještě stojí Powell's City of books, největší knihkupectví v USA, údajně s více než miliónem knih v regálech. Objevíme tam knihy od ceskych autoru a malířů.
Jo a děti chtějí dodat, že dostaly na hlavním namesti zmrzlinu zdarma:-)
Deštný Olympic Národní park
Jsme v dalším státě Washington, neplést s městem, které je úplně někde jinde :-).
Nakonec vzhledem k výbornému "timingu" míříme do dalšího NP Olympic. je to taková divocina, kde si můžete vybrat mezi destnym pralesem, bouřlivým pobřežím Pacifiku anebo ledovcovym pohorim. VYBIRAme první dvě možnosti. Ledovců jsme se nabazili v Glacieru. DESTNY prales je opravdu deštivy, takže tyto 3 dny pravidelně balíme stan za deště. TAKE SE nacházíme v místě s nejvyšším počtem srážek v USA. TAKe, aby těch nej nej nebylo málo, s největšími a nejvyššími stromy cedru a smrku sitka.většinou odpoledne se ale vycasi, takže i do oceánu nakonec vletneme.ale je dosti studený. Spíme opravdu v divočině, kde by se mohli točit pohádkové horory, a taky, že se točí ve městečku FORKS, se natáčela série filmů o upírech - Stmivani (Twilight).
Druhou noc spíme v super kempu přímo na břehu Pacifiku pod uzasnymi stromy. Ráno a večer samozřejmě prší, ale nejsme z cukru ze soli, takže absolvujeme večerní promítání pod destivym nebem a děti získávají asi už jejich posledni rangersky odznak, tentokrát se sobem. Navštívíme i téměř ukrytý na pasece v lese hrbituvek, s úžasnou atmosférou, jestli se to takto da o hřbitově napsat. Ale je tam klid, mír, smíření, neokazalost, a laskavost. Hezké místo pro posledni odpočinek :-).
Jsme po 3 dnech dosti postipani od komárů, ocouzeni od ohně, mírně navlhli a všude máme oceansky písek, ale neklesame na duchu a míříme dále na jih.
No ani jinam už nemůžeme, neboť čas utíká jako voda a za 3 dny musíme být v cílové stanici SF. DETI se už nemůžou dočkat, nevíme jestli civilizace, nebo čekají nějaké nákupy anebo už odletu?!
Rodinné okénko
Jelikož v tyto dny nás čekají 600 km a delší prejezdy, využijeme prostoru pro dnešní tzv. rodinne americké okenko aneb čeho jsme si na cestách všimli.
1. Počet dětí na rodinu je minimálně tři, ale obvyklé jsou 4 - 5 děti. Dokonce v kempu se automaticky ptají "3 nebo 4 děti"?
2.Asi i vzhledem k většímu počtu dětí nám nepřipadají rodiče uzkostni a mají to tzv. "Na háku".V kempech i na turach potkáváme opravdu novorozena miminka a nikdo se nepodivuje a zvládají to miminka i rodiče v pohodě.
3. NEVÍME, Zda my jsme tak zimomrivy, ale tady děti chodí často na boso i nalehko oblečené, i v relativně chladném počasí KOLEM 18-20 stupňů.
4. Ani často zmiňované rozmazlene americké dětičky nevidame, naopak rodiče jsou poměrně ke svým dětem striktní a nekompromisní.Respekt ke starším a autoritám, pravidlům je samozřejmostí.
5.Celkově jsou lidé, alespoň na cestách, netvrdíme, že jsou takoví všichni, milí, napomocni, zajímají se. V kempu nám sousedi půjčí sami od sebe lampu nebo nabízejí kapky na Damiho ousko apod.
6.Časté jsou v kempech tzv."social párty", kdy v určitou hodinu je nějaká akce,aby se lidé poznali či seznámili. Občas je to zároveň i pro dobrou věc, koupíš si za dolar zmrzku a výtěžek jde pak na nějakou charitu.
7. Dobrovolníci, hlavně z řad svěžích seniorů jsou téměř "povinnosti", stejně tak dělat a pracovat pro svou komunitu.To je tady velmi silně zakotvené, stejně jako hrdost na to, že jsem američan.
8. Nevidíme ani žádnou okazalost, co se týká aut, domů či oblečení.je to spotřební zboží, které má dobře sloužit a tím to hasne. To je velmi sympatické.
9. Připadají nám i jako vášnivý turisté, a to za každého počasí.
10. Jídlo také moc neřeší, plechovky to jistí :-). Pro Davida posíláme foto vzpomínku na jeho "Warholovske" období:-)
11.Velmi rychle navazují kontakt, hovor, asi nezbytnost při částem stěhování, změnách pracovišť, škol a států během jejich života.
12.O obézních americanech už jsme psali. Není to zdaleka tak hrozné, jak se traduje. Kdyz se takový kusanec objeví, stojí opravdu za to, na dvě sedadla v letadle :-), ale není to vůbec standardní. Naopak chůze, běhání, kola tady jsou IN!
13. Vzhledem k rozlehlosti země, mají američané asi i poměrně velikou osobní zónu. Při nakupování čekají v klidu až si vyberete zboží z regálu, vozíkem vás obejdou hodně ze široka, v autě je to stejné, na krizovatce čekají celou věčnost než odbocite, v ČR by mezitím projelo 6 aut, v kempu jsou také velká místa pro stan a další "pitch" až o dost dále, aby byla dostatečná diskrétnost.
14.Hodně si zakládají,alespoň tedy v NP na vzdělávání, hlavně děti, ale i dospělých.Programy jsou zábavné, interaktivní, kvalitně připraveny. Americké děti velmi aktivně, rády reagují a na otázky odpovídají. Jsou bezprostřední a spontánní. To ostatně i dospělí:-).
1. Počet dětí na rodinu je minimálně tři, ale obvyklé jsou 4 - 5 děti. Dokonce v kempu se automaticky ptají "3 nebo 4 děti"?
2.Asi i vzhledem k většímu počtu dětí nám nepřipadají rodiče uzkostni a mají to tzv. "Na háku".V kempech i na turach potkáváme opravdu novorozena miminka a nikdo se nepodivuje a zvládají to miminka i rodiče v pohodě.
3. NEVÍME, Zda my jsme tak zimomrivy, ale tady děti chodí často na boso i nalehko oblečené, i v relativně chladném počasí KOLEM 18-20 stupňů.
4. Ani často zmiňované rozmazlene americké dětičky nevidame, naopak rodiče jsou poměrně ke svým dětem striktní a nekompromisní.Respekt ke starším a autoritám, pravidlům je samozřejmostí.
5.Celkově jsou lidé, alespoň na cestách, netvrdíme, že jsou takoví všichni, milí, napomocni, zajímají se. V kempu nám sousedi půjčí sami od sebe lampu nebo nabízejí kapky na Damiho ousko apod.
6.Časté jsou v kempech tzv."social párty", kdy v určitou hodinu je nějaká akce,aby se lidé poznali či seznámili. Občas je to zároveň i pro dobrou věc, koupíš si za dolar zmrzku a výtěžek jde pak na nějakou charitu.
7. Dobrovolníci, hlavně z řad svěžích seniorů jsou téměř "povinnosti", stejně tak dělat a pracovat pro svou komunitu.To je tady velmi silně zakotvené, stejně jako hrdost na to, že jsem američan.
8. Nevidíme ani žádnou okazalost, co se týká aut, domů či oblečení.je to spotřební zboží, které má dobře sloužit a tím to hasne. To je velmi sympatické.
9. Připadají nám i jako vášnivý turisté, a to za každého počasí.
10. Jídlo také moc neřeší, plechovky to jistí :-). Pro Davida posíláme foto vzpomínku na jeho "Warholovske" období:-)
11.Velmi rychle navazují kontakt, hovor, asi nezbytnost při částem stěhování, změnách pracovišť, škol a států během jejich života.
12.O obézních americanech už jsme psali. Není to zdaleka tak hrozné, jak se traduje. Kdyz se takový kusanec objeví, stojí opravdu za to, na dvě sedadla v letadle :-), ale není to vůbec standardní. Naopak chůze, běhání, kola tady jsou IN!
13. Vzhledem k rozlehlosti země, mají američané asi i poměrně velikou osobní zónu. Při nakupování čekají v klidu až si vyberete zboží z regálu, vozíkem vás obejdou hodně ze široka, v autě je to stejné, na krizovatce čekají celou věčnost než odbocite, v ČR by mezitím projelo 6 aut, v kempu jsou také velká místa pro stan a další "pitch" až o dost dále, aby byla dostatečná diskrétnost.
14.Hodně si zakládají,alespoň tedy v NP na vzdělávání, hlavně děti, ale i dospělých.Programy jsou zábavné, interaktivní, kvalitně připraveny. Americké děti velmi aktivně, rády reagují a na otázky odpovídají. Jsou bezprostřední a spontánní. To ostatně i dospělí:-).
pondělí 21. července 2014
Národní park Glacier
Po 500 km protiname východní bránu dalšího Národního parku - Glacier, který leží na hranicích s Kanadou, resp.je společným parkem USA a Kanady. Jelikož je pozdě odpoledne dáme malou turku kolem jezera Two Medicine a hledáme volný kemp, který najdeme v St.Mary. Druhý den vyrážíme nejprve na hranice Kanady, ale za ne už nesmíme a pak již na dlouhý jezerní vyslap k úzasnemu ledovcovemu jezeru "Iceberg lake".všichni se drží statečně i přes déšť, sníh a mráz. Po 17 kilometrech mírne promaceni si zasloužíme velké teplé jídlo:-). Odpoledne ještě stacime vyjet po mimořádné silnici "Going to the Sun" do výšky 2 400 m.n.m. na Logan Pas. Tam je již mlha a teplota na nule, což nebrání naším dětem k plnění úkolů a získání dalšího rangerskeho odznaku :-). Ale hlavně mise je splněna, neboť vidíme všichni medvěda na vlastní oci. Jen nevíme jestli to byl medvěd černý anebo grizzly,ale to nám v nadšení nebrání. Další den si již trasu dlouhou 85 kilometrů,která patří k mistrovským dílům silničního stavitelství,projedeme celou. Smekame před staviteli nechápeme,jak to krumpáčem v roce 1929-1932 mohli vůbec postavit?! Srovname-li to s neschopností u nás postavit jeden nejmenovaný tunel v Praze. Cesta je úžasná a my jsme nadšeni, jak ze štítů, vodopádů, jezer, zelene apod. Zase úplně jiná Amerika, divoká a ledová :-). Další parádní pocity :-).
Teď pojedeme směr jih a budeme se rozhodovat flexibilne, kam a na co se ještě podíváme, abychom do neděle stihli dojet do cílové stanice, našeho oblíbeného San Francisca. Takže se necháme překvapit.
sobota 19. července 2014
Velká Trojka - Cody rodeo, Mount Rushmore, Little Bighorn
JINAK JIZDA z Yellowstone NP do Cody je přes hory doly, kde by se daly točit středověké filmy, stovky mil bez civilizace, a kdyby na vás vletěl drak ze sluje neprekvapilo by vás to:-) Potěší nás 25 kilometrový sjezd na neutrál s Klesáním 7%. Z Cody pokračujeme další den ráno, na přání Matyho, na Mount Rushmore až do statu Jizni Dakota' Je to sice trochu zajizdka, až tam jsme původně neplanovali jet a Radka bude muset obětovat jeden národní park na pobrezi,ale co bychom pro svého prvorozeneho syna neudělali,že?! Projizdime tedy celý stát Wyoming, který je nejméně osidleny, ale zase zde pramení řeka "Bighorn", která se vleva do Yellowstone river, ta do Missouri, ta do Mississippi a ta do Atlantiku, dohromady 6 500 KILOMETRU.
Kolem páté vjizdime tedy do dalšího státu Jižní Dakota, kde nás opět Indiáni nepotěší, tentokrát z kmene Siouxu. Za vjezd na památník valecnika "Crazy horse", který spolecne s náčelníkem "Sedicim bykem"porazili roku 1876 generála Custera a jeho 7 kavalerii si nechají zaplatit nehoraznych 28 dolarů. Nejvic nas naštvou, ze tam ke skále nemůžeme dojít, takže pokud tam chceme, tak zase vysolit další peníze za odvoz. Tak to už tedy nepodporujeme, ač náčelníka uznáváme. Tudíž pořídíme zdálky nejdražší fotografii našeho cestování, ano je to ta skála s tou dírou a z profilu vytesanym indianem. Jo, abychom jim nekrivdili , ještě použijeme tamni toaletu, kupodivu zdarma :-). Frčíme na nedaleký Mount Rushmore, což je památník 4 prezidentů. Schválne jestli poznáte kterých?!
Tam se nám líbí, projdeme i naučnou stezku po rodokmeni a historii americkych prezidentů. Večer nás čeká první zdravotní nepříjemnost, Damiska chytne ousko.Je ale hrdina a s klasickým obkladem to zvládne na jedničku s hvezdickou, takže noc preckame a ráno vyrážíme na poslední památník indiánské minulosti "Bighorn Battlefield Monument", kde již zmiňovaný Custer dostal nečekaně od Indiánů K.O. Jistě znáte trampskou píseň ,,tam kde leží Little Bighorn..."tak zpivejte s námi na oslavu dalšího rangerskeho odznaku našich dětí:-)
PS: ještě v Cody se nám podaří omylem nezamknout auto na parkovišti, se všemi věcmi. Po návratu je v autě samozřejmě vše, jak by to asi dopadlo v ČR?!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)