7. den (8. 11. neděle) Ranní čekání na taxi se mírně (více prodloužilo)skoro na hoďku, (nemohli pro nás sehnat maxi taxi a dětskou sedačku pro Damiše) pak konečně přijel taxikář Ind (Sikth) s turbanem na hlavě a odvezl nás do půjčovny Europcar v Darling Harbour, v nadbytečném počtu lidí i bez sedačky. Stála tam 2 auta a ani jedno nebyla Octávie. Bylo jasné, že budeme mít nějaké jiné auto, volba padla na bílý Ford Mondeo, toto auto má obrovský kufr, kam jsme nacpali 2 kufry, tašku i obrovskou termo tašku od strýce Ládi. A konečně jsem zařadil polohu D na automatické převodovce a vyrazili jsme do ulic. Bez problémů jsme vyjeli ze Sydney až jsme se divili, jak jsme dobří a cca za 45 minut jsme již vjížděli do prvního národního parku v NSW – Royal National park, kde si Maty vyfotil skupinku sportáků Ferrari. Dojeli jsme až k oceánu, pak vyšlápli na útesy, počasí se střídalo od deště až po parno. Z parku řídila chvíli Radka, ale ostatní mě stále napomínali, jak jedu a tak jsem s důvěrou přenechala opět Michalovi. Jeli jsme po Princess highway a asi za 2 hodiny jsme dorazili do Kiama. Před a poté i za Kiama se krajina jakoby mávnutím proutku změní a my máme pocit, že jsme spíše někde ve Skotsku (hodně nám to připomíná cesty, které jsme brázdili s Jendou před léty), hodně zelené, vršky a vesničky útulné, nechybí ani ty ovce. V Kiama jsme se ubytovali v nádherném Motelu na pobřeží. Po korzu až k majáku a večeři (bylo kuře) jsme si poblahopřáli, jak jsme dobří, ani ne tak řidiči jako klikaři Poznámky na okraj dne: • Oba jsme si museli zvyknout na vysokou citlivost pedálů v Mondeu, a Michal vřele všem doporučuje automatickou převodovku-je to pohodička • Auto atlas v autě z půjčovny sice je, ale pouze pro Sydney a okolí, což si všimneme již pozdě, takže dále jedeme zatím bez mapy
8. den (9. 11. pondělí) = 1 týden v Austrálii Po ranní snídani téměř do postele, kdyby Damiš opět neprozkoumával všechno elektrické zařízení pokoje. Rychlé zabalení a míříme do místního obchodního centra, pro jídlo a pití na cestu. Zároveň po našich zkušenostech s internetovými kavárnami, chceme koupit USB WIFI INTERNET, už to skoro vypadá nadějně, leč zase regulace australská – státní, nás dožene a jelikož nemáme trvalé bydliště v Austrálii, máme smůlu (my doufáme prozatím, ale kdo ví?!) Náladu a víru nám to nezkazí a už si to opět řítíme po Princess highway směr Nowra. To už máme mapu projíždějícího okolí a pro „sichr“ raději už i dalšího „státu“ Victoria. Na doporučení příbuzných jedeme na Jervis Bay. Před tím ještě procházíme další národní park – Booderee National Park (viz.foto), kde jsou opravdu krásná místa, až se srdce nad tou nádherou „svírá“ a to jak v lese skoro pralese, tak na pobřeží i na útesech. Po skákání ve vlnách v oceánu začínáme hledat ubytování na dnešní noc. Po několika odmítnutích, buď z důvodu obsazenosti, zavřenosti (ještě není sezona) anebo přemrštěné ceny, jako sice ve stylovém, údajně prvním ubytovacím zařízení na pobřeží z roku 1920, kde po nás chtěli sumu, která cca činí náš rozpočet na jeden měsíc, nacházíme krásné ubytování asi 10 metrů od oceánu na Erowal Bay. Paní domácí nám ještě musí uklidit, neboť nikoho celý týden ne-li měsíc nečekala, takže jdeme na prohlídku okolí, kde potkáváme klokany nejen na značce (viz. foto). Na závěr dne si užíváme až kýčovitého západu slunce (viz. foto) a pak večeře, umýt, pomodlit a spát Okénko řidiče: • Mile nás překvapilo, že o víkendech asi nesmějí jezdit „trucky“, neboť v neděli jsme žádný na cestě nepotkali. Dnes již ano, ale kupodivu a navzdory „průvodci“ jsou poměrně ohleduplní a i rychlosti dodržují, a to např. v „school zone“ se jezdí max. 40 km/hod., města a vesnice 50 km/hod. • Silnice upravené, značené fakt snad pro „blbce“ a nás, vše co na silnici čeká x –krát dopředu napsané a označené, jako např. „rought surface“ asi na 5 metrech záplatované silnice anebo „road works ahead, kdy u krajnice stáli asi 3 dělníci a 2 stroje • Dnes si Michal již „dovolil“ soukromou parádičku, kdy na parkovišti před obchodem, zacouval mezi dvě auta, byl jediný ostatní si „troufli“ na zajetí popředu
Fotky jsou naprosto parádní a ty klokani jak se tam prohání, ach...Trošku závist. Co dáváte k jídlu? Ještě jste nepopisovali nějaké místní mňaminky a specialitky?
Ahoj cestovatelé!Zdravím z Olomouce, kde je hnusně a prší. Konečně jsem se dostala na net a nestačím obdivovat a tiše závidět Vaši naprosto úžasnou cestu!!!!Hned bych někam jela:-). Fakt jste nám dodali kuráž, že se dá i s dětmi (natož pak s našim jedním hodným Vojtou:-)) v pohodě cestovat i taaaak daleko. Super! Moc vzpomínáme.Opatrujte se!
Tak vás sledujeme z Veleslavína a je jasné, že tohle je opravdu jedna z věcí, na kterou si budou pamatovat i ratolesti, až dosáhnou našeho věku! Fakt je príma cestovat s vámi, aniž bych musela letět dlouho a daleko.. Takže se mějte pořád stejně, třeba i líp a za 4 dny slavte s náma, protože jinak bychom se na druhej konec světa nedostali ani prstem po mapě! Hlavně zdraví!
7. den (8. 11. neděle)
OdpovědětVymazatRanní čekání na taxi se mírně (více prodloužilo)skoro na hoďku, (nemohli pro nás sehnat maxi taxi a dětskou sedačku pro Damiše) pak konečně přijel taxikář Ind (Sikth) s turbanem na hlavě a odvezl nás do půjčovny Europcar v Darling Harbour, v nadbytečném počtu lidí i bez sedačky. Stála tam 2 auta a ani jedno nebyla Octávie. Bylo jasné, že budeme mít nějaké jiné auto, volba padla na bílý Ford Mondeo, toto auto má obrovský kufr, kam jsme nacpali 2 kufry, tašku i obrovskou termo tašku od strýce Ládi. A konečně jsem zařadil polohu D na automatické převodovce a vyrazili jsme do ulic. Bez problémů jsme vyjeli ze Sydney až jsme se divili, jak jsme dobří a cca za 45 minut jsme již vjížděli do prvního národního parku v NSW – Royal National park, kde si Maty vyfotil skupinku sportáků Ferrari. Dojeli jsme až k oceánu, pak vyšlápli na útesy, počasí se střídalo od deště až po parno. Z parku řídila chvíli Radka, ale ostatní mě stále napomínali, jak jedu a tak jsem s důvěrou přenechala opět Michalovi.
Jeli jsme po Princess highway a asi za 2 hodiny jsme dorazili do Kiama. Před a poté i za Kiama se krajina jakoby mávnutím proutku změní a my máme pocit, že jsme spíše někde ve Skotsku (hodně nám to připomíná cesty, které jsme brázdili s Jendou před léty), hodně zelené, vršky a vesničky útulné, nechybí ani ty ovce. V Kiama jsme se ubytovali v nádherném Motelu na pobřeží. Po korzu až k majáku a večeři (bylo kuře) jsme si poblahopřáli, jak jsme dobří, ani ne tak řidiči jako klikaři
Poznámky na okraj dne:
• Oba jsme si museli zvyknout na vysokou citlivost pedálů v Mondeu, a Michal vřele všem doporučuje automatickou převodovku-je to pohodička
• Auto atlas v autě z půjčovny sice je, ale pouze pro Sydney a okolí, což si všimneme již pozdě, takže dále jedeme zatím bez mapy
8. den (9. 11. pondělí) = 1 týden v Austrálii
OdpovědětVymazatPo ranní snídani téměř do postele, kdyby Damiš opět neprozkoumával všechno elektrické zařízení pokoje. Rychlé zabalení a míříme do místního obchodního centra, pro jídlo a pití na cestu. Zároveň po našich zkušenostech s internetovými kavárnami, chceme koupit USB WIFI INTERNET, už to skoro vypadá nadějně, leč zase regulace australská – státní, nás dožene a jelikož nemáme trvalé bydliště v Austrálii, máme smůlu (my doufáme prozatím, ale kdo ví?!) Náladu a víru nám to nezkazí a už si to opět řítíme po Princess highway směr Nowra. To už máme mapu projíždějícího okolí a pro „sichr“ raději už i dalšího „státu“ Victoria. Na doporučení příbuzných jedeme na Jervis Bay. Před tím ještě procházíme další národní park – Booderee National Park (viz.foto), kde jsou opravdu krásná místa, až se srdce nad tou nádherou „svírá“ a to jak v lese skoro pralese, tak na pobřeží i na útesech. Po skákání ve vlnách v oceánu začínáme hledat ubytování na dnešní noc. Po několika odmítnutích, buď z důvodu obsazenosti, zavřenosti (ještě není sezona) anebo přemrštěné ceny, jako sice ve stylovém, údajně prvním ubytovacím zařízení na pobřeží z roku 1920, kde po nás chtěli sumu, která cca činí náš rozpočet na jeden měsíc, nacházíme krásné ubytování asi 10 metrů od oceánu na Erowal Bay. Paní domácí nám ještě musí uklidit, neboť nikoho celý týden ne-li měsíc nečekala, takže jdeme na prohlídku okolí, kde potkáváme klokany nejen na značce (viz. foto). Na závěr dne si užíváme až kýčovitého západu slunce (viz. foto) a pak večeře, umýt, pomodlit a spát
Okénko řidiče:
• Mile nás překvapilo, že o víkendech asi nesmějí jezdit „trucky“, neboť v neděli jsme žádný na cestě nepotkali. Dnes již ano, ale kupodivu a navzdory „průvodci“ jsou poměrně ohleduplní a i rychlosti dodržují, a to např. v „school zone“ se jezdí max. 40 km/hod., města a vesnice 50 km/hod.
• Silnice upravené, značené fakt snad pro „blbce“ a nás, vše co na silnici čeká x –krát dopředu napsané a označené, jako např. „rought surface“ asi na 5 metrech záplatované silnice anebo „road works ahead, kdy u krajnice stáli asi 3 dělníci a 2 stroje
• Dnes si Michal již „dovolil“ soukromou parádičku, kdy na parkovišti před obchodem, zacouval mezi dvě auta, byl jediný ostatní si „troufli“ na zajetí popředu
Fotky jsou naprosto parádní a ty klokani jak se tam prohání, ach...Trošku závist. Co dáváte k jídlu? Ještě jste nepopisovali nějaké místní mňaminky a specialitky?
OdpovědětVymazatAhoj cestovatelé!Zdravím z Olomouce, kde je hnusně a prší. Konečně jsem se dostala na net a nestačím obdivovat a tiše závidět Vaši naprosto úžasnou cestu!!!!Hned bych někam jela:-). Fakt jste nám dodali kuráž, že se dá i s dětmi (natož pak s našim jedním hodným Vojtou:-)) v pohodě cestovat i taaaak daleko. Super! Moc vzpomínáme.Opatrujte se!
OdpovědětVymazatTak vás sledujeme z Veleslavína a je jasné, že tohle je opravdu jedna z věcí, na kterou si budou pamatovat i ratolesti, až dosáhnou našeho věku! Fakt je príma cestovat s vámi, aniž bych musela letět dlouho a daleko.. Takže se mějte pořád stejně, třeba i líp a za 4 dny slavte s náma, protože jinak bychom se na druhej konec světa nedostali ani prstem po mapě! Hlavně zdraví!
OdpovědětVymazat