úterý 17. listopadu 2009

Stále v Melbourne





































Zdravíme všechny ve státní svátek a věříme, že jste zapálili svíčku na Národní i za nás :-)








posíláme další reportážní fotky a komentáře z Melbourne.

Jo a ještě hlavně pro jendu posíláme ten zapomenutý most :-)


Děkujeme za Vaše komentáře a myslíme na Vás

4 komentáře:

  1. Neděle 15.11.
    S našimi hostiteli máme namířeno do centra Melbourne, začneme na vyhlášeném Victoria Market, předpokládáme přesun pěšmo, ale při pohledu na naše hostitele, kteří míří rovnou k autu, měníme tedy druh dopravy a opět vyrážíme do víru velkoměsta vozem, což je dobrá zkušenost pro naše řidičské umění, ale napínák pro naše nervy. Projdeme si tržiště, kde se prodává snad vše možné i nemožné. Další jízdou se přesuneme do umělecké čtvrti St. Kilda, která se snaží rádoby navázat na „tradici“ hippies (viz. foto). Poté se projdeme po pobřeží a cestou na molo zahlédneme i jednoho spícího tučňáčka. V St. Kildě zajdeme do bývalého Michalova pracoviště Nando´s (viz. foto). Projedeme i noblesní čtvrť Brighton s množstvím luxusním vilek a pláží a pomalu se vracíme zpět do domu našich hostitelů, jsme „zkušení“ jezdci a tak se nám to celkem rychle podaří i v nedělní dopravní podvečerní špičce. Večer máme jedinečnou možnost sledovat nálety netopýru na ovocné stromy v okolí, netopýři mají snad více než 1 metr na délku. Na stromě na zahradě si svítíme na Possumi , která se nerušeně cpe ovocem z našeho stromu a je jí úplně jedno, že na ní „šajníme“ z lucerny. (Posssumi je taková větší veverka s myším ocasem).
    Filosofické okénko:
    • V Melbourne, ač na nás působí jakoby více evropsky, přesto zde nějak silněji cítíme, jak Australané těžkopádně hledají svou identitu, kořeny, historii, tradice. Ten pocit se špatně vysvětluje, to je prostě tak nějak vidět a cítit. Kdo je tady vlastně doma? Pokud Aboridginci, tak ti jsou na okraji společnosti a pomalu ale jistě “zanikají„. A ti ostatní, to jsou vlastně „přistěhovalci“. Mnohokulturní společnost, která je v podstatě nějak zastoupena v každé rodině, je sice krásně rozmanitá, barevná, zajímavá, ale kde pak najít nějaký společný znak, bod, čeho se chytit ve své historii? 50 let starý kostel, už je tady „old“. A to nemluvíme o filosofii, literatuře, umění apod. Je to fakt zvláštní….

    OdpovědětVymazat
  2. Pondělí 16. 11.

    Dnes vyrážíme vlakem do centra Melbourne. U hlavního nádraží nasedáme na historickou okružní tramvajovou linku, která je pro „visitors friendly“, tudíž zdarma. Objedeme tak i s detailním výkladem (např., kde se dá grilovat v parku maso či zaskákat na skatu, kde se dá co levně nakoupit atd. prostě Melbourčané najdou něco zajímavého a „zvláštního“ všude, i na obyčejném chodníku, zaručeně pouze z australských kostek) to nej… z Melbourne. Pak již sami to, co nás zaujalo nejvíce, obrážíme: takže navštívíme katedrálu, knihovnu, radnici, hlavní náměstí, kde pro změnu stojí člověk z infocentra a nabízí pomoc, mapu města atd. Fakt velmi příjemné, zvláště pro turisty. Také procházíme různé čtvrtě jako řeckou a čínskou, dále celou národní galerii, botanickou zahradu, památník hrdinů I. svět. války, nejvyšší obytný dům na jižní polokouli, který má poslední patra pozlacená (zlato zde není jenom rozmar bohatých, ale zároveň působí jako termoizolace).
    V rámci těch desítek nachozeným kilometrů, ještě opravdu „plodná“ a nekonečná debata s Matýskem, o tom jaký je zase chudák, co všechno doma nemá a nemůže, a že jen on má tak příšerné rodiče. Byla to fakt zatím největší zkouška naší rodičovské trpělivosti a nadhledu, ke konci se už jen asi ze zoufalství tomu smějeme. Večer navštívíme s našimi hostiteli Vietnamskou restauraci, kde se k našemu údivu, děti cpou a ochutnávají dosud nepoznané. Damián sní více než někteří dospělí (resp. Radka). Maty se pak ještě „překonává“ a před spaním sní jedno celé mango.

    Dnešní poznámky:
    • V hodně restauracích najdete na dveřích zkratku BYO, což znamená, že nenabízejí žádný alkohol, ale „bring your own“, takže pokud chcete vy alkohol pít, přinesete si vlastní a oni vám nabídnou skleničky
    • Toho času vládne v Austrálii levicová vláda a tak v rámci podpory svých občanů v době krize, poslala na účty všem 900 AUD a každé rodině seniorům ještě 1000 dalších. V bláhové naději, jak zvýšenou útratou občané podpoří domácí ekonomiku. No většina občanů, co víme, si udělal pěknou dovolenou v některé asijské zemi, kde je pro ně levno a letěla s Korean Air, takže opravdu pomoc státu s velkým „P“
    • A jelikož je zdejší vláda asi nepoučitelná, tak další hit těchto měsíců je, opět finanční 300 dolarová podpora všem, kteří si pořídí úspornou sprchovou hlavici

    OdpovědětVymazat
  3. Jo a nedá mně nereagovat na vaše poznámky k mému (ne)skákání na trampolíně. Samozřejmě, že jsem skákala "nejlépe" a "nejvýše" :-) , leč Michal stiskl spoušť v nevhodný okamžik :-)
    Takže sportu zdar a skákání nejen s klokany zvláště
    Radka

    OdpovědětVymazat
  4. Hurá,hurá přišly další vaše zprávy,a opět nás nezklamaly.Dnes to v Praze vřelo,akcí hned 17 nahlášeno bylo.Svíce za vás na Národní rozsvítili,památce se poklonily.Śel s námi i Šímonek a nesl si praporek.A protože byl velmi teplý den,tak snad Praha celá vyšla ven.Chodit se dalo jen krok sun krok,všude někdo zpíval,hudba hrála,vlajka vlála,policie na blaho občana na každém rohu dbala.
    Jen škoda,že v tom hustém davu,nikdo nedostal odvahu a kalašnika na Paroubka s Ráthem v zádech nevytáhl,a neposlal ke kamárádům v Rus radnáju.
    Jo a kam se hrabou Australani,dnes na Národní třídě, v jedné řadě, hned 2O kadibudek dříme.Tak jedeme dál bez nehod a každá vaše zpráva přijde vhod.
    Míšo ty foť pořádně,a pokud to nezvládneš,zanech Nanynce

    OdpovědětVymazat