Zdravíme zase z jiné části Austrálie, tentokráte z Národního parku Grampians, cca 560 km východně od Adelaide.
Děkujeme za krásné komentáře resp. komplimenty :-) a ujišťujeme, že nic na fotkách ani v komentářích či jinde nepřikrášlujeme, naopak si vždy říkáme, že to tak nevyzní...
Dětem jsme nabízeli dnešní okénko, ale Nany by napsala "Jak se máte?" a Maty, že neví co napsat?! Dami zatím "naštěstí" moc nemluví :-)
Sobota 21. 11.
OdpovědětVymazatTrochu jsme si ráno „polenošili“ a ze spacáků vstali až v 9 hodin, měli jsme tedy hoďku na sbalení a opuštění naší „cabin“, zvládli jsme to v suchém tričku ještě před limitem. Po 20 km přijíždíme na Cape Bridgewater, který je znám svou kolonii cca 200 Lachtanů. V místním „cafe“ zjištujeme, že je nutné zavolat na telefonní číslo, co tam visí na zdi a to z budky, která je hned vedle a zdarma. Dovoláme se a sjednáme na půl dvanáctou plavbu člunem přímo do lachtanní kolonie. Rozdělujeme se na dvě skupiny: první skupinu pro přehlednost ji nazývejme A - jsem tvořil já a Damián (ta zůstala na pevnině a šla se na kolonii podívat z útesu (nejvyššího ve státě Victoria, prostě Australané, vždy najdou něco nej…). Skupinu B tvoří Radka, Maty a Nanča, kteří vyráží člunem přímo do centra kolonie i do jeskyně, kde se lachtani chladí (viz. foto). Všichni jsou lachtany a skákáním na vlnách v motorovém člunu nadšeni. Já po túře s Damišem a mouchami za krkem ještě více, když s Matysem zjistíme, že v místní „putice“ mají jako menu Schnitzel with chips (řízek a hranolky)za pouhých 9 dolarů, já dostávám slevu ještě jeden dolar, že nechci „omáčku“ – takové naše UHO. Tomu se nadalo odolat, takže bereme hned 2 x. S plnými žaludky se řítíme asi do 200 km vzdáleného Národního parku Grampians. Již příjezd je impozantní: mohutné vrcholy se najednou zvedají z australské roviny, úzká cesta lemovaná oranžovou (viz. foto). Bohužel dnešní počasí, kdy je zataženo, tudíž na nějaká panoramata to nevypadá. I tak projedeme do centra parku a vyjíždíme 10 km po strmých serpentinách na vyhlídku Willams View, odkud ještě jdeme na samý vrchol, to už opět v dešti, pěšky (Dami je na střídačku nesen). Rozhlédneme se do mlhy (viz.foto), zavzpomínáme na Jendu a Skotsko a jdeme zpět. Ubytujeme se ve vesnici Halls Gap (asi 70 trvalých obyvatel, takže středně velké město) v místním Caravan parku, kde nám svačí klokaní přímo před dveřmi naší dnešní ubytovací „cabiny“ (viz.foto). Naštěstí o jídlo ještě žebrat neumějí, no my bychom jim stejně nedali . Jsme tak plní dojmů, až se z toho Dami po… A to tak, že jej asi 10 minut sprchujeme, abychom byly z nejhoršího venku. Večer, když se stmívá, hrozně křičí papoušci a nalétávají nějak divně, až z toho jde trochu strach, kulisy téměř jak z Hitchockova filmu, jakoby něco ví, co lidí ještě netuší.
Poznámka z Grampians infocentra:
• V loňském roce navštívilo vstupní bránu do parku Grampians 28 Čechů.
Předvánoční odpověď:
• Zrovna jsme si dneska říkali, že jsme docela rádi, že nás letošní předvánoční šílenství s největší pravděpodobností mine, budeme o vánoční čas (když štěstěna a Ford Mondeo dovolí), na některém z neobydlených ostrovů Whitsundays Islands.
• Co se týká kapra, to je tady v Austrálii téměř zakázané slovo. Kapr, nedovoleně sem „vysazený“, vyhubil všechny sladkovodní ryby v Austrálii, neboť zde nemá přirozeného predátora. Pokud se komukoli podaří kapra vylovit a vrátil by ho zpět do vody, hrozí dotyčnému vysoká pokuta. Takže kapr letos fakt nebude.
A DĚDA PRAVIL přeji vám tz krásné zážitky na ně budete vždy rádi vzpomínat -matyaši není možné ,abys měl všechno co snad vidíš u ostatních, pro tebe největší dar je tato fantastická cesta, kolik tvých spolužáků to zažije,asi by ti stačila jedna ruka, nám se o něčem v životě nezdálo, jinak vám přeji pěkné počasí a cesty bez problémú Naninko nějak se mi po vás s Míšou večer moc a moc stýská,když tu nemám partáky,televizní diváky. Váš praděda a děda
OdpovědětVymazat